Stromy spolu hluboko pod zemí mluví. Ačkoliv dávná náboženství se tímto zcela běžně zabývala, pro současnou vědu je to stále relativně nová oblast zájmu.

Vědci dnes potvrzují, že lesy fungují jako jeden velký superorganismus. Pod zemí spojují stromy houbové dálnice. Nejstarší stromy prostřednictvím těchto dálnic vyživují své mladé potomstvo. Stromy navíc komunikují a spolupracují i s jinými druhy. Mohou si tak, v rozporu se sobeckou myšlenkou soutěživosti, navzájem pomáhat.

Stromy komunikují prostřednictvím “Stromové sítě“

Ano, stromy spolu mluví, ale jak? Po milionech let evoluce, která začala před 600 miliony let, vytvořily houby a rostliny symbiotické vztahy zvané mykorhiza. Toto slovo pochází příznačně z řeckých výrazů pro houby a kořeny. Funguje to takto: Výměnou za stromy dodávanými cukry a uhlík poskytují houby to, co potřebují stromy: minerály, živiny a komunikační síť.

Podobně jako připojení k internetu se mykorhizní síť rozprostírá po celém lese. Houbová vlákna, zvaná hyfy, vytvářejí dálnici a propojují se s kořeny stromů. Stromy pak mohou odesílat a přijímat položky, jako například dusík, cukry, uhlík, fosfor, vodu, obranné signály, chemické látky či hormony.

Jeden strom se tak může připojit ke stovkám dalších stromů a vysílat jim různé signály, což je opravdu úžasné. Prostřednictvím vláken, bakterií a mikrobů probíhá výměna živin mezi podhoubím a kořeny stromů.

Globální mapa stromové sítě

V roce 2019 začali vědci tento „lesní web“ v celosvětovém měřítku mapovat. Od té doby vytvořila tato mezinárodní studie první globální mapu sítě mykorhizních hub. Za zmínku stojí dodat, že by se mohlo jednat o nejdůležitější a nejstarší sociální síť na Zemi.

Podívejte se, jak stromy tajně mluví prostřednictvím aplikace It’s Okay To Be Smart:

„Stromy – matky“ chrání lesy

Ekoložka Suzanne Simard z University of British Columbia po tři desetiletí studovala, jak stromy komunikují. Po rozsáhlých experimentech zjistila, jak síť, kterou nazývá „jiný svět“, propojuje veškerý lesní život.

„Ano, stromy jsou základem lesů, ale les je mnohem víc než pouze to, co vidíte,“ říká Simard. „V podzemí existuje ještě další svět, svět nekonečných biologických cest, které spojují stromy a umožňují jim komunikovat, celému lesu pak umožňují chovat se jako by to byl jeden ucelený organismus. Může vám to připomínat jakýsi druh inteligence.“

Pomocí sítě mohou ústřední stromy, nazývané matečními stromy, vyživovat mladé rostoucí stromky. Když starší stromy odumírají, mohou ostatním odkázat své živiny, geny a dokonce jakousi moudrost. Tímto spojením tedy stromy získávají cenné zdroje a informace ze svého okolí.

Kolektivní odolnost

Díky tomu získávají propojené stromy zřetelnou výhodu a odolnost. Pokud však strom od sítě odříznete, stane se zranitelným a často podlehne mnohem rychleji chorobám. Bohužel praktiky jako kácení stromů nebo nahrazování smíšených lesů monokulturami tento spletitý ekosystém decimují. Je smutné, že stromy, které se nemohou připojit do komunitní sítě, jsou zranitelné vůči chorobám a hmyzu. Výsledkem toho všeho je, že systém se stává neudržitelným.

V TED prezentaci Simardová poznamenává: „…Stromy mluví. Prostřednictvím vzájemných konverzací zvyšují odolnost celé své komunity. Pravděpodobně vám to připomíná naše vlastní sociální komunity a naše rodiny, tedy alespoň některé z nich“

Podívejte se, jak Simard diskutuje o svém výzkumu prostřednictvím TED:

Starověká náboženství a stromy

Vědci dnes mohou potvrdit, že stromy spolu skutečně „sociálně“ komunikují. Toto však není zcela nová myšlenka. Například Cimšjané (Tsimshian), domorodí obyvatelé severozápadního pobřeží Pacifiku, již dávno věděli, že život v lesích je vzájemně propojen. Původem z lidu Tsimshian je Sm’hayetsk Teresa Ryan, postgraduální studentka Suzanne Simardové. V nedávném článku pro New York Times Ryanová vysvětlovala, jak se studie Simardové o mykorhizních sítích podobají domorodým tradicím. Z Evropy přicházející osadníci však tyto myšlenky rychle zavrhli.

„Všechno je propojené, naprosto všechno,“ řekla Ryanová. „Existuje mnoho domorodých skupin, které vám povyprávějí příběhy o tom, jak jsou všechny druhy v lesích propojeny, a mnoho z nich hovoří i o podzemních sítích.“

Les indiánů Menominee

Teresa Ryan vysvětlila, jak domorodý americký kmen Menominee udržitelným způsobem obhospodařuje Menominee Forest ve Wisconsinu o rozloze 230 000 akrů. Spíše než na finanční zisk se zaměřují se na ekologii a jsou za to bohatě odměněni.

„Jak věří lidé kmene Menominee, ekologická udržitelnost znamená „myšlení z hlediska celých systémů se všemi jejich vzájemnými propojeními, důsledky a zpětnými vazbami.“ Udržují velkou, starou a různorodou rostoucí populaci, přičemž upřednostňují odstraňování nekvalitních a nemocných stromů před těmi plnými síly a energie. Nechávají stromy zestárnout do 200 a více let – takže se stanou tím, čemu by Simard mohla říkat „stromy – babičky“. 

Umožněním lesu zestárnout zůstává tento stále rentabilní, zdravý a hustě zalesněný.

„Od roku 1854 bylo vytěženo více než 5 427 390 m3 dřeva, což je téměř dvojnásobek současného objemu celého lesa. Přesto v něm nyní stojí více stromů, než na začátku těžby. „Mnohým se náš les může zdát původní a nedotčený,“ napsal kmen Menominee v jedné ze zpráv. „Ve skutečnosti se ale jedná o jednu z nejintenzivněji obhospodařovaných lesních ploch v oblasti Velkých Jezer.“

Co kdyby byly všechny lesy spravovány s přihlédnutím k moudrosti domorodých kmenů? Dokážete si představit jejich potenciál, pokud by byly obhospodařovány s důrazem na udržitelnost namísto krátkodobých zisků?

Prastará říše

Čím více se dozvídáme o spletité síti v lesích, je zřejmé, že zoufale potřebujeme změnit způsob, jakým s nimi zacházíme.

„Vykácení pralesů neznamená jen zničení jednotlivých nádherných stromů – je to zhroucení  odvěké říše, jejíž mezidruhový závazek o vzájemné odplatě a kompromisu je nezbytný pro přežití Země, tak jak ji známe,“ píše dopisovatel Ferris Jabr.

Přírodovědec Sir David Attenborough a tisíce dalších vědců se domnívají, že v boji proti klimatické krizi je nutná okamžitá akce. Lesy jsou základním prvkem obnovy. Nejdůležitější prioritou k záchraně přírody celého světa je tedy obnova a moudré obhospodařování lesů.

„Považovali jsme stromy za jakousi danou jistotu a vyplenili téměř polovinu lesů na naší planetě,“ řekl Attenborough. „Naštěstí mají lesy mimořádnou schopnost obnovy,“ vysvětlil dále.

Po staletích decimování stromů je zásadní zachování pralesů. Attenborough žádá jako součást zásadní globální obnovy lepší zemědělské techniky a výsadbu nových lesů. Na oplátku by lidé měli více přírodních lesů než kdy dříve, stabilizované klima a dostatek potřebných zdrojů.

Wit Urip

Starověké víry z celého světa považují stromy za symboly spojení a úcty: Strom života.

„Stromy byly vždy symboly spojení. V mezoamerické mytologii roste ve středu vesmíru obrovský strom, který sahá svými kořeny do podsvětí a na svém kmeni a větvích chová Zemi a nebe. Severská kosmologie obsahuje podobný strom, zvaný Yggdrasil. Populární japonské drama Noh vypráví o svatých borovicích, spojených věčným poutem i přesto, že jsou od sebe odděleny značnou vzdáleností, “napsal Ferris Jabr pro Times.

Ve starověké mezoamerice (dnes Střední Americe) byl strom ceiba Stromem života, z něhož vznikl svět. Jeho kořeny sahaly hluboko do podsvětí, zatímco jeho větve podporovaly nebesa. V Bibli je pak popsán Strom života, jehož domovem byla rajská zahrada.  Egyptské mýty zase odkazují na strom Ished, kde se zrodili bohové. Ve starověké Asýrii umělci často na různých reliéfech vyobrazovali strom, o kterém někteří říkají, že vypadá jako dvoušroubovice DNA. Mystický strom jde napříč světovými náboženstvími a objevuje se v křesťanství, islámu, hinduismu a judaismu.

Stromy byly od počátku věků důležité pro všechny kultury po celém světě. Nikdy nebylo důležitější chránit stromy a náš vzájemně propojený přírodní svět tak jako dnes.

Tip saka eshop Universe Sueneé

V kategorii alam najdete mnoho knih, začtěte se a zjistěte, jak se přiblížit přírodě.

Clemens G. Arvay: Alas Bakal Nambani - Pengaruh Biofilia