Ještě jedním „hřebíčkem“ do rakve falzifikátorů historie, jež překroutili mnohá historická fakta a vymýšleli si zjevné nesmysly, je genetická genealogie. Tou se zabývá ruský vědec Anatolij Kljosov.  Není první, kdo se zamyslel nad otázkou, proč toto „mongoloidní“ vojsko bájných Tataro-Mongolů nezanechalo po Batyjově tažení a tři sta let trvajícím tatarsko-mongolském jhu na území Rusi žádné genetické „stopy“!

Myslíte si, že je normální, aby tito krutí dobyvatelé – tak nám je totiž vykresluje oficiální historie, zmizeli z území Rusi a východní Evropy, aniž po sobě zanechali mongolské geny? A to už nemluvíme o vlivu jejich kultury a jazyka na jimi podrobené národy. Pokud je známo, žádné hroby Batyjových „mongolských“ vojáků nebyly na žádném z těchto území nalezeny. Je možné, že Mongolové, kteří jsou představiteli haploskupiny C, neměli k vojákům Batyje ani k jiným armádám Tataro-Mongolů žádný vztah, stejně jako k Mongolské říši, kterou vymysleli jezuitští mniši a o které se samotní Mongolové dozvěděli teprve až od sovětských historiků?

Na toto téma si můžete v knize Vaše genetická genealogie Anatolije Kljosova přečíst: „Haploskupina C se v Rusku prakticky nevyskytuje, je zde zastoupena jenom 0,4 %. A již toto ukazuje, že tatarsko- mongolský vpád ve 13. století, který začal bitvou na řece Kalce v roce 1223 a následující dvě století výběru daní od ruských knížat nezanechaly u etnických Rusů stopy v chromozomech Y, tedy v každém případě v podobě haploskupiny C. Jak bude ukázáno dále, tento vpád po sobě nezanechal ani jiné haploskupiny.

Obecně lze říci, že historické zdroje kladou důraz na hlavní roli Mongolů v této invazi a poměrně typickou frází, která se k ní vztahuje, je „bitva skončila úplným vítězstvím Mongolů“, přestože nikdo netvrdil, že vojsko vedené Džebem a Subutajem bylo etnicky mongolské, a to i kdyby jenom ve své většině. V každém případě se z nějakého důvodu považuje za normální, že když už zvítězili, tak po sobě zanechali na dobytém území četné potomky. Příklad s haploskupinou C i etnickými Rusy ukazuje, že tomu tak nebylo. Často je zaměňováno vojenské vítězství s následnou kolonizací, ale v případě tatarsko-mongolského jha k žádné kolonizaci nedošlo“.

Takže co? Proč by se najednou tak strašní dobyvatelé, jež si podmanili půlku světa, chovali ke knížectvím Kyjevské Rusi tak milostivě, a dokonce dovolili některým místním knížatům vybírat daně? A co se týká jejich výše, je oněch 10 % srovnatelných s výší těch daní, které svým vlastním státům platí jejich současní obyvatelé? Pokud tedy toto dostalo označení „jho“, jak pak můžeme pojmenovat nynější daňové vydírání ze strany světového parazitického systému, které je realizováno pomocí vlád různých zemí?

Ukazuje se, že krutí Mongolové byli mnohem lidštější, než to, co nazýváme černou aristokracií, tvořící tzv. světovou vládu, jejíž sluhové v předcházejících staletích totálně zfalzifikovali světovou i velmi dávnou ruskou historii. Ale pravda vychází najevo velmi jednoduše. Mýtičtí Tataro-Mongolové po sobě nezanechali na Rusi svůj genetický otisk proto, že si byli geneticky blízcí s jejími obyvateli, nebo jimi dokonce sami byli, a tudíž žádnými Mongoly být nemohli.

To také vysvětluje i to, proč nedošlo ke kolonizaci Rusi, která ve skutečnosti nebyla dobyta, ale vlastně očištěna od zrádných prozápadních knížat v čele s Danilem Galickým, jež rozpoutala bratrovražedné války a chystala se podpořit připravovanou invazi vatikánských křižáků na svou zemi. Ve své podstatě to znamená, že pochod Batyje na Rus byl „protiteroristickou operací“ proti ozbrojeným oddílům páté kolony (označuje skupinu lidí, která zevnitř narušuje fungování nějakého celku na úkor zbylých, většinou majoritních osob, pozn. překl.), které vyvolaly povstání s cílem předat Rus do rukou Vatikánu. A co se týká výše poplatků, které musela Rus platit, pak ze všeho nejvíce připomínají federální daň, placenou vzdálenou provincií a nikoli nucené příspěvky dobytého státu.

V již vzpomínaném zdroji si můžeme přečíst potvrzení této verze: „Budeme mluvit o tzv. haplotypu Čingischána, jehož genetická genealogie představuje jednu z nejvíce rozšířených mystifikací. Všechno začalo počátkem 21. století, kdy skupina výzkumníků nalezla ve svých vzorcích, odebraných dvěma tisícům sto dvaceti třem lidem neobyčejně vysoký podíl haplotypů haploskupiny C3. Tito lidé žili na různých místech od Střední Asie až po Tichý oceán. Výzkumníci spočítali podíl těchto haplotypů na počet obyvatel a dospěli k závěru, že tyto haplotypy musí v Asii představovat 8% z celé populace, což je minimálně šestnáct milionů lidí.

Protože území tohoto haplotypu je rozsáhlé, je zřejmé, že to není nějaká místní populace, ale celkový, řekněme nadpopulační jev. Kdo tedy byl ten, jenž stál u zrodu tak obrovského množství potomků? Výzkumníci rozhodli, že věc je jasná a mohl to být jenom Čingischán.  To je argumentace, co?! A ještě usoudili, že společný předek haplotypů této skupiny žil přibližně před tisíci lety, s 95% pravděpodobností v rozmezí před 700 – 1300 lety. V další variantě propočtu to pak bylo před 860 lety, s 95% pravděpodobností před 590 – 1300 lety. Obecně to bylo Čingischánovo období nebo alespoň doba jemu blízká.

Pravdou však je, že určité rozpaky vyvolalo to, že se je při takovém množství nositelů haplotypu, což bylo několik milionů lidí, a při spekulacích, vyvolaných tiskem, prostě nepodařilo najít. Senzací pak bylo nalezení jednoho z nich na Ukrajině. Vyšší důstojník sovětské armády na penzi byl v rozpacích z množství článků, které o něm vyšly v tisku. Ale vezmeme-li do úvahy, že se tady jedná o šestnáct milionů lidí, pak jejich nalezení musí být velmi jednoduché! Ale nebylo, nenašli je. Smůla!

Článek pod názvem Genetické dědictví Mongolů byl otištěn ve zhuštěné podobě na čtyřech stránkách a od té doby žádné nové publikace nevznikly… Protože haplotypy nebyly v článku uvedeny, prověřit výpočty autorů ohledně mutací se ukázalo jako nemožné. Ale bylo možné použít jiný způsob výpočtu, při němž samotné haplotypy nejsou potřeba.

V pojednání můžeme najít diagramy, které zobrazují variace haplotypů ve schématické podobě. Odděleně je uveden hvězdicový klastr, z něhož lze vyvodit závěr, že do něj spadá šedesát šest haplotypů, z nichž třicet pět je stejných a že konstanta rychlosti mutace pro nestandartní patnácti markerový haplotyp, který je použitý v článku, se rovná 0,0133 mutací na celý haplotyp za dvacet pět let (to samozřejmě v článku není), proto společný předek těchto šedesáti šesti haplotypů žil In (66/35)/0,0133 = čtyřicet osm až padesát jedna pokolení zpět, tj. tisíc dvě stě sedmdesát pět plus minus dvě stě padesát let zpátky, další pak sedm set dvacet osm plus minus dvě stě padesát let, což je 8. století plus minus dvě stě tři sta let. Ale Čingischán se narodil mezi lety 1155 – 1162, tedy o čtyři sta let později…

Nutno říct, že žádný Čingischán v článku Genetické dědictví Mongolů nefiguruje. Existuje jakoby široce rozšířený haplotyp, ve kterém je evidentní chyba a panuje předpoklad, že to jsou potomci Čingischána. A to je vše. Podle mnoha zdrojů, včetně těch velmi starých, jež byly zveřejněny doslova pár let po jeho smrti, Čingischán nikdy nebyl popisován jako Mongol.

Rád sbíral v lese houby a různé plody (najděte takového mezi Mongoly), rád lovil kachny (ukažte Mongolům ze stepí kachnu a navrhněte mu, aby ji snědl, vše se v něm obrátí naruby), rád lovil s bratrem ryby pomocí sítě (najděte takového stepního Mongola), byl z kmene „modrookých“ (Bordžiginů), před pronásledovateli se ukrýval v lesích a cítil se tam velmi jistě (najděte takového Mongola) atd.  Vůbec mě nepřekvapí, pokud bude patřit k haploskupině R1a“.

Severní hyperborejská haploskupina R1a tvoří základ ruské populace a to vysvětluje, proč na Rusi mýtičtí Tataro-Mongolové po sobě nezanechali genetickou stopu. Vždyť měli společné předky z legendární arktické pravlasti. Dokonce i jejich kultura byla podle všeho blízká obyvatelům Rusi, minimálně tedy té Védické. Takže kdo vlastně ve skutečnosti byli tito Tataro-Mongolové, kteří měli s Rusy společné hyperborejské předky? Dodnes se dochovaly středověké mapy, na kterých je zobrazen sibiřský stát Velká Tartarie. Není přesně známo, jestli se tato védická země sibiřských Áriů – Rusů, kteří jsou také známi jako Skytové, takto skutečně jmenovala, ale samotná její existence pochybnosti nevyvolává.

Kam se tedy poděli jeho modroocí a světlovlasí obyvatelé? Mnozí z nich zahynuli ve válkách a mnozí byli za svoji védickou víru jednoduše likvidováni Romanovci a křesťanskou církví jak v době podmaňování si Sibiře, tak i v následujících staletích. Aby tyto zločiny zůstaly skryty, byly vymyšleny další báje, že jakoby starověrci (neplést si to se staroobřadníky) sami sebe upalovali ve svých poustevnách, ze všech stran obklíčených carskými vojsky. A takovýto osud čekal všechny védické Rusy, kteří nechtěli zradit víru svých hyperborejských předků a přejít ke křesťanství.

To samé probíhalo několik staletí předtím i na Rusi v době jejího násilného křtění „ohněm a mečem“, které nařídil chazarský kagan Vladimír (kagan je titul hlavy státu u starých turkických národů, pozn. překl.), jenž se zmocnil vlády a tímto způsobem se mstil těm, kteří zničili jeho rodnou zemi v době vlády knížete Svjatoslava. Později několik milionů védických Rusů, vyhlazených v době násilného křtění, a mnohá města, vypálená v době bratrovražedných válek, falzifikátoři historie svedli na „vpád Tataro-Mongolů“, kteří způsobili značné škody i armádám křesťanských evropských vládců. Ale dokonce i na starých ruských miniaturách se bájní Tataro-Mongolové ničím neliší (kromě zástav) od ruských knížecích družin té doby a nevykazují žádné známky mongoloidní rasy.